Charakter
„Charakter se nepozná podle toho, co člověk říká, ale podle toho, jak jedná, zvláště tehdy, když je to obtížné.“
Ve třídě našel Matěj na zemi peněženku. Nikdo si nevšiml, že ji zvedl. Mohl si ji nechat nebo odejít, jako by se nic nestalo. Místo toho peněženku odnesl paní učitelce. „Někdo ji určitě hledá,“ řekl. Matějovo rozhodnutí nevyplynulo z jeho temperamentu ani schopností. Vyjadřovalo jeho hodnoty a způsob, jakým se rozhodl jednat. Právě takové vlastnosti označujeme jako charakter.
- vysvětlit pojem charakter
- rozlišit charakter od temperamentu
- objasnit vznik a vývoj charakteru
- vysvětlit význam hodnot a postojů
- popsat úlohu pedagoga při rozvoji charakteru dítěte.
Co je charakter?
Každý člověk se během života rozhoduje, jak bude jednat vůči druhým lidem. Někdo dodržuje své sliby, pomáhá ostatním a přebírá odpovědnost za své chování. Jiný se podobným situacím vyhýbá. Tyto rozdíly souvisejí především s charakterem.
Charakter a temperament
Tyto pojmy se často zaměňují, přesto označují odlišné oblasti osobnosti.
| Charakter | Temperament |
|---|---|
| Vyjadřuje morální vlastnosti člověka. | Vyjadřuje způsob prožívání a chování. |
| Formuje se především výchovou a zkušenostmi. | Je z velké části biologicky podmíněný. |
| Například poctivost nebo odpovědnost. | Například klidné nebo impulzivní reakce. |
Temperament ovlivňuje, jak člověk jedná. Charakter ovlivňuje, proč a jak správně jedná.
Hodnoty a postoje
Charakter úzce souvisí s hodnotami a postoji.
Hodnoty
Hodnoty jsou to, co člověk považuje za důležité a čemu přikládá význam. Mohou to být například:
- zdraví
- rodina
- přátelství
- vzdělání
- svoboda
- spravedlnost.
Postoje
Postoje představují relativně stálý vztah člověka k lidem, situacím nebo jevům. Například:
- kladný vztah ke vzdělávání
- odpovědný přístup k práci
- respekt k druhým lidem.
Postoje ovlivňují každodenní rozhodování i chování člověka.
Svědomí
Významnou součástí charakteru je svědomí.
Vývoj charakteru
Charakter se nevytváří najednou. Rozvíjí se postupně od raného dětství až do dospělosti. Na jeho utváření se podílejí především:
- rodina
- škola
- vrstevnické vztahy
- vlastní zkušenosti
- společenské normy a hodnoty.
Dítě se učí morálnímu jednání nejen podle toho, co mu dospělí říkají, ale především podle toho, jak sami jednají. Největší význam proto mají každodenní příklady chování dospělých.
Prosociální chování
Jedním z důležitých projevů charakteru je prosociální chování.
Charakter v pedagogické praxi
Pedagog nerozvíjí pouze vědomosti dítěte, ale významně ovlivňuje také jeho charakter. K tomu přispívá například tím, že:
- jde dětem osobním příkladem
- vede děti k odpovědnosti
- podporuje spolupráci místo soutěžení za každou cenu
- učí děti respektovat pravidla
- pomáhá řešit konflikty spravedlivým způsobem
- oceňuje poctivost, snahu a ohleduplnost.
Charakter nelze rozvíjet pouhým výkladem. Dítě se učí především každodenní zkušeností.
Při společném úklidu třídy si učitelka všimla, že část dětí uklízí pouze své hračky. Jeden chlapec začal sbírat také kostky, které zůstaly na druhé straně herny. „Ty nejsou moje,“ řekl jeho kamarád. Chlapec odpověděl:
„To nevadí. Chci, aby tu bylo uklizeno pro všechny.“
Učitelka jeho jednání ocenila. Nešlo o pochvalu za samotný úklid, ale za ohleduplnost a převzetí odpovědnosti za společné prostředí. Takové každodenní situace významně přispívají k rozvoji charakteru dítěte.
Současná psychologie zdůrazňuje, že morální hodnoty si děti osvojují především prostřednictvím vztahů a každodenních zkušeností. Významnou roli hraje bezpečné prostředí, ve kterém děti mohou spolupracovat, řešit konflikty, přijímat odpovědnost za své jednání a zažívat důsledky svých rozhodnutí. Výzkumy také potvrzují, že děti se učí více pozorováním chování dospělých než pouhými slovními pokyny. Pedagog je proto pro dítě významným vzorem, jehož každodenní jednání ovlivňuje utváření charakteru.
Charakter je vrozený.
Vrozené mohou být některé temperamentové vlastnosti, charakter se však utváří postupně působením výchovy, zkušeností a vlastních rozhodnutí.
Stačí dětem říkat, co je správné.
Děti se nejvíce učí pozorováním dospělých. Osobní příklad pedagoga a rodičů má větší význam než samotné poučování.
Prosociální chování je známkou slabosti.
Ochota pomoci druhým, spolupracovat nebo přiznat chybu vyžaduje odvahu, empatii a zodpovědnost.
Charakter se vytváří jen v rodině.
Rodina má zásadní význam, ale důležitou roli hraje také škola, vrstevníci, zájmové aktivity i širší společnost.
Charakter člověka nelze změnit.
Charakter se utváří po celý život. Významně jej ovlivňují zkušenosti, výchova, osobní rozhodnutí i prostředí, ve kterém člověk žije. Přestože základy vznikají již v dětství, člověk může své postoje i jednání měnit a rozvíjet i v dospělosti.
Děti si morální pravidla neosvojují pouze tím, že je slyší. Mnohem více je ovlivňuje to, co každý den pozorují u dospělých. Pokud dítě vidí, že dospělí dodržují sliby, omluví se za chybu nebo pomohou druhému člověku, učí se podobnému jednání přirozenou cestou.
Psychologie v každodenním životě
Každý den stojíme před drobnými rozhodnutími, která vypovídají o našem charakteru. Vrátíme nalezenou věc? Přiznáme vlastní chybu? Pomůžeme spolužákovi nebo kolegovi, i když z toho
nebudeme mít žádný prospěch?
Právě v takových běžných situacích se charakter projevuje nejvíce. Také děti se každý den učí rozhodovat mezi sobeckým a ohleduplným jednáním. Potřebují dospělé, kteří jim budou dobrým vzorem a pomohou jim pochopit důsledky jejich rozhodnutí.
Slovníček pojmů
| Pojem | Význam |
|---|---|
| Charakter | Soubor morálních vlastností, hodnot a postojů člověka. |
| Hodnoty | To, co člověk považuje za důležité a žádoucí. |
| Postoje | Relativně stálý vztah člověka k lidem, situacím nebo jevům. |
| Svědomí | Schopnost posuzovat vlastní jednání z hlediska morálních hodnot. |
| Prosociální chování | Jednání zaměřené na pomoc druhým lidem a spolupráci. |
| Morálka | Soubor pravidel a zásad určujících, co je ve společnost ipovažováno za správné a nesprávné. |
- Charakter je soubor morálních vlastností, hodnot a postojů člověka.
- Charakter se liší od temperamentu – není vrozený, ale utváří se během života.
- Na rozvoji charakteru se podílejí rodina, škola, vrstevníci i vlastní zkušenosti.
- Významnými složkami charakteru jsou hodnoty, postoje a svědomí.
- Prosociální chování zahrnuje pomoc druhým, spolupráci a ohleduplnost.
- Děti si morální hodnoty osvojují především prostřednictvím každodenních zkušeností a příkladu dospělých.
- Pedagog významně přispívá k rozvoji charakteru tím, že jde dětem osobním příkladem a vytváří bezpečné prostředí založené na respektu a spolupráci.
- 1Co je charakter?
- 2Jaký je rozdíl mezi charakterem a temperamentem?
- 3Co jsou hodnoty a postoje?
- 4Jakou úlohu má svědomí?
- 5Co označujeme jako prosociální chování?
- 6Jak se charakter vytváří?
- 7Jak může pedagog podporovat rozvoj charakteru dítěte?
- 8Proč je osobní příklad dospělých tak důležitý?
- 9Jaké vlastnosti podle vás patří k dobrému charakteru?
- 10Uveďte příklady prosociálního chování z běžného života.
Jak bych se zachoval(a)?
Pracujte ve skupinách. Prodiskutujte následující situace:
- Najdete na chodbě peněženku.
- Nový spolužák sedí o přestávce sám.
- Kamarád se přizná, že rozbil hračku, ale bojí se to říct učitelce.
- Ve skupinové práci jeden člen nic nedělá, ale chce stejnou pochvalu jako ostatní.
U každé situace společně odpovězte:
- Jaké možnosti řešení existují?
- Které řešení považujete za nejsprávnější?
- Jaké hodnoty nebo postoje se v této situaci uplatňují?
- Jak by mohl pedagog dětem pomoci podobnou situaci zvládnout?