Motivace
„Motivace je vnitřní síla, která nás vede k činnosti, pomáhá nám překonávat překážky a dosahovat cílů.“
Paní učitelka připravila pro děti dvě stejné skládanky. První skupině řekla: „Kdo skládanku dokončí, dostane samolepku.“ Druhé skupině pouze řekla: „Jsem zvědavá, jak přijdete na to, jak obrázek složit.“ Obě skupiny pracovaly se stejnou skládankou. Přesto se jejich přístup lišil. Některé děti pracovaly hlavně kvůli odměně, jiné proto, že je samotné skládání bavilo. Co člověka vede k činnosti? Proč někdy pracujeme kvůli odměně a jindy proto, že nás činnost sama
těší?
Odpověď hledáme v motivaci.
- vysvětlit pojem motivace
- rozlišit potřeby, motivy a cíle
- objasnit rozdíl mezi vnitřní a vnější motivací
- vysvětlit význam motivace při učení
- navrhnout způsoby podpory motivace dětí.
Co je motivace?
Každý člověk během dne vykonává mnoho různých činností. Některé dělá proto, že musí, jiné proto, že chce. To, co člověka vede k určitému jednání, označujeme jako motivaci.
„Proč člověk něco dělá?“
Bez motivace by člověk jen obtížně překonával překážky, učil se novým věcem nebo vytrvale usiloval o dosažení svých cílů.
Potřeba, motiv a cíl
Tyto pojmy spolu úzce souvisejí, ale neznamenají totéž.
| Pojem | Charakteristika | Příklad |
|---|---|---|
| Potřeba | Stav nedostatku, který člověka vede k aktivitě. | Hlad, potřeba bezpečí nebo uznání. |
| Motiv | Konkrétní důvod jednání. | Chci se naučit řídit automobil. |
| Cíl | Výsledek, kterého chce člověk dosáhnout. | Úspěšně složit zkoušku z autoškoly. |
Například dítě má potřebu být úspěšné. Motivem může být pochvala učitelky a cílem dokončení výtvarného úkolu.
Potřeby člověka
Potřeby představují základní zdroj motivace. Psychologové rozlišují několik skupin potřeb.
| Skupina potřeb | Příklady |
|---|---|
| Biologické | Jídlo, pit,í spánek, odpočinek. |
| Psychické | Sebevědomí, úspěch, autonomie, poznávání. |
| Sociální | Přijetí, přátelství, láska, spolupráce. |
Pokud nejsou základní potřeby uspokojeny, bývá pro člověka obtížnější soustředit se na učení nebo pracovní výkon.
Vnitřní a vnější motivace
Ne všechny důvody lidského jednání jsou stejné. Psychologie rozlišuje dva základní druhy motivace.
| Vnitřní motivace | Vnější motivace |
|---|---|
| Člověk vykonává činnost proto, že ho baví nebo zajímá. | Člověk jedná kvůli odměně nebo ze strachu z trestu. |
| Přináší dlouhodobější zájem o činnost. | Často působí pouze po dobu trvání odměny nebo kontroly. |
| Například dítě rádo kreslí, protože ho kreslení těší. | Dítě kreslí proto, aby dostalo pochvalu nebo jedničku. |
Oba druhy motivace mají ve vzdělávání své místo. Dlouhodobě však bývá účinnější podporovat motivaci vnitřní.
Zájmy jako součást motivace
Významným motivačním činitelem jsou také zájmy.
Motivace a učení
Motivace patří mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující školní úspěšnost. Motivovaný žák:
- déle vydrží pracovat
- lépe překonává obtíže
- aktivně hledá řešení
- více se zajímá o nové poznatky
- snadněji si osvojuje nové dovednosti.
Naopak nízká motivace často vede ke ztrátě zájmu o učení, nižším výkonům i menší vytrvalosti.
Jak může pedagog podporovat motivaci?
Motivace dítěte nevzniká sama od sebe. Významně ji ovlivňuje prostředí, způsob práce pedagoga i vztahy ve třídě. Pedagog může motivaci podporovat například tím, že:
- vytváří bezpečné a podporující prostředí
- zadává přiměřeně náročné úkoly
- oceňuje snahu i pokrok, nejen výsledek
- propojuje učivo se zkušenostmi dětí
- nabízí možnost volby
- podporuje samostatnost
- využívá zajímavé a aktivizující metody práce.
Dítě bývá nejvíce motivováno tehdy, když zažívá pocit úspěchu, rozumí smyslu činnosti a má možnost ovlivnit její průběh.
Odměny a tresty
Odměny i tresty mohou ovlivňovat motivaci dítěte. Odměna zpravidla podporuje opakování žádoucího chování, zatímco trest může nežádoucí chování omezit. Současná pedagogická psychologie však upozorňuje, že nadměrné používání odměn může oslabovat vnitřní motivaci dítěte. Například dítě, které rádo kreslí, může postupně ztratit zájem, pokud bude kreslit pouze kvůli odměně. Proto je vhodné využívat především:
- slovní ocenění
- povzbuzení
- ocenění pokroku
- možnost samostatné volby
- radost z dobře vykonané práce.
Cílem pedagoga není vytvořit závislost na odměnách, ale podporovat dlouhodobý zájem dítěte o poznávání.
Při výtvarné činnosti učitelka nehodnotila pouze nejhezčí obrázek. Místo toho si všímala pokroku každého dítěte.
„Dnes jsi použil více barev než minule.“
„Vidím, že ses opravdu snažila dokončit celý obrázek.“
„Líbí se mi, jak jsi přišel na vlastní nápad.“
Děti postupně začaly kreslit více pro radost z vlastní práce než kvůli pochvale. Učitelka tím podporovala především jejich vnitřní motivaci.
Současné psychologické výzkumy ukazují, že dlouhodobě nejúčinnější je vnitřní motivace – tedy situace, kdy dítě vykonává činnost proto, že mu připadá zajímavá, smysluplná nebo přináší radost. Významnou roli hraje také uspokojování tří základních psychologických potřeb:
potřeby autonomie (možnost rozhodovat o své činnosti),
potřeby kompetence (zažívat úspěch a vlastní pokrok),
potřeby vztahů (cítit přijetí a podporu druhých lidí). Pokud jsou tyto potřeby naplňovány, děti bývají aktivnější, vytrvalejší a mají větší chuť učit se novým věcem. Pedagog proto motivaci nevytváří pouze odměnami, ale především způsobem, jakým s dětmi pracuje a jaké prostředí pro jejich učení vytváří.
Každé dítě motivují stejné věci.
Každé dítě je jedinečné. To, co motivuje jedno dítě, nemusí být stejně účinné u jiného.
Odměny jsou vždy nejlepší motivací.
Odměny mohou být užitečné, ale pokud jsou používány příliš často, mohou oslabit vnitřní motivaci dítěte.
Nemotivované dítě je líné.
Nízká motivace může mít mnoho příčin – například neúspěch, strach z chyb, únavu, zdravotní obtíže nebo nevhodně zvolenou obtížnost úkolu.
Pochvala znamená hodnotit pouze výsledek.
Mnohem účinnější je oceňovat také snahu, vytrvalost, pokrok a způsob práce dítěte.
Nejlepší motivací jsou odměny a tresty.
Odměny i tresty mohou krátkodobě ovlivnit chování, ale dlouhodobě bývá nejúčinnější vnitřní motivace. Dítě, které chápe smysl činnosti a má z ní radost, bývá při učení vytrvalejší a dosahuje lepších výsledků.
Pochvala je nejúčinnější tehdy, když je konkrétní. Místo obecného „To je šikovné.“ je vhodnější říci například: „Líbí se mi, že ses nevzdal a úkol jsi dokončil.“ Taková zpětná vazba podporuje sebedůvěru i chuť dítěte dále se zlepšovat.
Psychologie v každodenním životě
Každý člověk dělá některé činnosti proto, že musí, a jiné proto, že chce. Například uklízíme byt, protože je to potřeba, ale knihu si často čteme proto, že nás zajímá. Rozdíl mezi těmito dvěma situacemi spočívá právě v motivaci. Také děti jsou mnohem aktivnější při činnostech, které pro ně mají smysl, přinášejí jim radost nebo v nich mohou zažít úspěch. Úkolem pedagoga je pomoci dětem objevit radost z poznávání, nikoli pouze plnit úkoly kvůli známkám nebo odměnám.
Slovníček pojmů
| Pojem | Význam |
|---|---|
| Motivace | Soubor činitelů, které člověka vedou k určité činnosti. |
| Motiv | Konkrétní důvod lidského jednání. |
| Potřeba | Stav nedostatku, který vyvolává aktivitu směřující k jeho uspokojení. |
| Cíl | Výsledek, kterého chce člověk dosáhnout. |
| Vnitřní motivace | Motivace vycházející z vlastního zájmu nebo radosti z činnosti. |
| Vnější motivace | Motivace založená na odměnách, pochvalách nebo vyhnutí se trestu. |
| Zájem | Dlouhodobější zaměření člověka na určitou oblast činností nebo poznávání. |
- Motivace vysvětluje, proč člověk jedná určitým způsobem.
- Základními motivačními pojmy jsou potřeba, motiv a cíl.
- Potřeby mohou být biologické, psychické i sociální.
- Rozlišujeme vnitřní a vnější motivaci.